Kostel svatého Martina (Rtyně)
| Kostel svatého Martina ve Rtyni | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| okres | Teplice |
| Obec | Rtyně nad Bílinou |
| Souřadnice | 50°36′13,23″ s. š., 13°54′33,41″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | teplický |
| Farnost | Bořislav |
| Status | filiální kostel |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | Martin z Tours |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 1734–1737 |
| Další informace | |
| Kód památky | 42670/5-2731 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Martina ve Rtyni je barokní sakrální stavbou architektonicky dominující obci Rtyně nad Bílinou. Kostel je orientovaný k severu.
Historie[edit | edit source]
První zmínka o kostele pochází z roku 1381, který byl v roce 1383 doložen jako farní kostel. Ten byl v roce 1662 přestavěn. Současný objekt je barokní stavbou z let 1734–1737, kterou realizoval, podle projektu architekta Hieronyma Costy, zednický mistr teplického panství Clary-Aldringenů Christian Lagler. Stavba byla dokončena na podzim roku 1736. Generální oprava střechy, vnějších a vnitřních omítek proběhla mezi lety 1974 až 1981. V letech 2001–2007 byla instalována nová věžní báň a od roku 2019 se kompletně rekonstruuje celá střecha.
Architektura[edit | edit source]
Kostel je jednolodní, obdélný, s odsazeným pravoúhle zakončeným presbytářem. Po bocích presbytáře jsou sakristie a oratoř. Vnějšek kostela je členěn lizénovými rámy a segmentovými okny. Průčelí je s mělkým rizalitem, po jehož stranách jsou prázdné niky. Z rozeklaného trojúhelníkového štítu nad rizalitem vystupuje hranolová věž s nárožními lizénami a polokruhovými okny. Věž je zastřešená cibulově.
Presbytář je sklenut plackou, zatímco loď kostela má valenou klenbu s lunetami. Kostel je vyzdoben freskami.
Zařízení[edit | edit source]
Mobiliář je barokní a rokokový. Do roku 1995 se zde nacházela pozdně gotická polychromovaná Madona s Jezulátkem z období kolem roku 1500. Nyní je deponována na biskupství v Litoměřicích. Kazatelna je rokoková a pochází od A. Eckerta z roku 1746. Rozměrné dvoumanuálové varhany s dvaceti rejstříky jsou od S. Mühlera z roku 1883.
Zvony[edit | edit source]
Průčelní západní věž je bez zvonů, protože původní byly zrekvírovány v období I. světové války. V roce 1930 byly (z iniciativy tehdejšího bořislavského faráře Franze Sitteho) u Richarda Herolda z Chomutova pořízeny zvony nové, které však byly opět zabrány v roce 1942. Pouze v sanktusníku se nachází zvon z roku 1844 od Františka Golda. Ze zrekvírovaných je znám zvon z roku 1505 od Jana Konváře.[1]
Okolí kostela[edit | edit source]
Kolem kostela býval původní hřbitov s kamennou ohradní zdí a s výklenkovými kaplemi v nárožích. Tyto kaple se štítovými nástavci se dochovaly se pouze tři. Čtvrtá, jihovýchodní kaple, zanikla při stavbě nové silnice v šedesátých letech 20. století.
Odkazy[edit | edit source]
Reference[edit | edit source]
- ↑ HONYS, Vít. Renesanční zvony na Teplicku. In: HRUBÁ, Michaela; HRUBÝ, Petr. Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách. Sborník příspěvků z kolokvia konaného v Muzeu města Ústí nad Labem ve dnech 25.–26. listopadu 1999. Ústí nad Labem: Albis international, 2001. ISBN 80-86067-52-1. S. 281–296.
Literatura[edit | edit source]
- Noc kostelů 23.05.14. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 2014. 82 s. S. 57.
- Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. S. 261–262.
